en  |  de  |  cz  |  

PhotoArt

---

The Best Photographers
Opět jsme pro vás připravili nádhernou publikaci na křídovém papíře s těmi nejlepšími fotografiemi.
Představeni budou Jindřich Štreit, Péter Korniss, Philippe Moroux, Misha Gordin, Steve McCurry, Dana Kyndrová, Iva Zímová, Carl de Keyzer, Karel Cudlín, Miloslav Stibor, Miloň Novotný, Jaroslav Kučera, Lois Greenfield, Sergej Maximišin, Mitch Dobrowner a Tomáš Svoboda.
Cena vázané reprezentativní publikace bude 345,- Kč. Doplňující texty v češtině, němčině a angličtině. Objednávky příjímáme zde.
Nyní také máte možnost objednat si společně s knihou The Best Photographers se slevou i knihu předchozí, The Best Authors.
Cena za obě pouze 500,-Kč + poštovné.

10/2007

Z obsahu čísla

 



Rozhovor – Všechno špatné je k něčemu dobré

Miloš Vojíř se narodil 1. ledna 1938 v Hradci Králové. Vystudoval strojní průmyslovku, studium na vysoké škole přerušil. Pracoval jako plánovač, fotograf v podnikové propagaci a od roku 1981 jako volný fotograf. Od roku 1964 má trvalý zájem o fotografický akt. Pracuje také jako grafik.

 

 



Portfolio: Francis Keating

Fotografie mne zaujala před deseti lety, před víc než pěti lety se stala mým povoláním. Když jsem žil v maďarské Budapešti, v roce 1997 jsem začal poprvé fotografii studovat. Následkem tohoto kurzu byly některé z mých prací vystaveny v prostorách Budapeštského fotoklubu – prý nejstaršího fotoklubu na světě. V roce 1988 jsem se vrátil do Austrálie a pokračoval ve studiu fotografie na Queensland College of Art. V roce 1999 jsem se přestěhoval na Tchai-wan, kde jsem uspořádal několik výstav umělecké i dokumentární fotografie, převážně černobílé. Současně jsem jako volný fotograf pracoval pro časopisy (8-K, Maxim), „plavkové“ kalendáře, a konečně jsem i fotografoval šperky pro tchajvanského agenta italské návrhářské firmy Paola. V současné době žiji v Hongkongu. Na svých fotografiích se snažím zachytit ducha nebo duši; jistou emoci, kterou by diváci mohli sdílet. Raději se soustřeďuji na černobílou fotografii, protože má nadčasovou účinnost. Nejdůležitější věcí ve fotografii je světlo. Používám je ke zdůraznění různých nálad a pocitů; čehokoli mezi trápením a radostí. Při kompozici snímků často využívám pohledů z nezvyklého úhlu, abych divákovi ukázal objekt – ať je to budova, akt, nebo přírodní útvar tak, jak ho ještě nikdy nemohl vidět.

 

 



Portfolio: Jacek Gąsiorowski

Narozen 12. 7. 1972, žiji ve Varšavě. Posledních deset let pracuji jako art director a grafický návrhář. Mými pracovními nástroji přes den jsou Macintosh G5 a Adobe Creative Suite, za časného rána, slunečného podvečera a o víkendech však beru do rukou některý ze svých středoformátových přístrojů, občas Polaroid nebo Horizont. To je má očista po všedním pracovním dni. Ve svém osamění se stávám art directorem svých vlastních fotografií, se svými myšlenkami a vizemi, nic ke schválení. Já jsem jediným rozhodčím co je zajímavé, co není. Když cestuji se svou fotovýbavou, nebo několik dní předem, maluji své fotografie ve své mysli. Potom přijde další úroveň zkušenosti s mými fotografiemi – negativy. Malá, magická forma s ukrytými pocity, světlem, emocemi. To je to, proč mám rád klasickou středoformátovou fotografii.Mými posledními výstavami byly „Příběhy hraček“ v kavárně „Between Us“ v září 2006 a v březnu 2007 výstava krajin a mořských krajin ve varšavské galerii Migawka.

 

 



Portfolio: Jasenko Rasol

Narodil jsem se v Zagrebu v Chorvatsku v roce 1969. Začal jsem se zabývat fotografií když mi bylo 13 let. Učil jsem se teoretické aspekty fotografie z dostupných knih, ale praxi a zkušenosti v temné komoře jsem získal od matky. Jako vědec v oboru biologie se vyznala v černobílých fotografických postupech a měla výborně zařízenou temnou komoru; to bylo pro mladého fotografa velmi důležité. Výsledkem je, že stále vyvolávám fotografie sám; vlastně bych ani nemohl nechávat někoho dělat tento kreativní proces namísto mne. Osobně věřím, že čas a snaha, strávené v temné komoře, je proces stejně cenný, jako fotografování samo. V současné době je jenom malá část fotografů schopna zhotovit své vlastní fotografie – přicházejí o hodně. Stále zkouším najít odpověď na to, proč fotografie přitahuje a co je pro mne na fotografii tolik důležité. Je zde hodně odpovědí, závisejících na aktuální etapě mého života. Poznal jsem několik fotografů, které jsem opravdu obdivoval. Možná jsem je dokonce, vědomě či nevědomě, následoval. Avšak pro zralého fotografa je vlastní cesta, vlastní idea něčím víc než následovat vzor. Vše okolo nás může být velmi dobrým zdrojem idejí. V mé fotografické práci není jen jedno oblíbené téma nebo myšlenka. Snažím se zobrazit můj osobní život a věci, které se dějí ve mně – ale ty věci řízeně odrážejí to, co se děje okolo mne. V mé práci nesleduji estetický ideál krásné fotografie, ale spíš pracuji na etických aspektech fotografie. Největší fotografický úspěch může být nazírán z hlediska umělecké kariéry, nebo z čistě uměleckého hlediska.

 

 



Portfolio: Juan Fernando Ochoa

Narodil jsem se 15 září roku 1962 v Uruapanu, Michoacán, Mexiko. Můj otec mi dal jako dárek Yashiku TL-Electro; od té doby, bylo mi patnáct, jsem začal mít rád fotografii. Neměl jsem žádnou praxi ani učitele. Jenom knihy a časopisy. Před třemi lety jsem se zapsal na photo.net a poslal své fotky ke kritice, tam jsem se dozvěděl o mnoha chybách, které na mých fotografiích byly. Fotografie pro mne je neustálé hledání pohledů na svět a jeho zobrazení. Je to aktivita, kterou dělám sám pro sebe, bez uzavírání kompromisů s kýmkoliv. Nepropadám vnějším ohledům nebo stanoveným pravidlům.Fotografové které obdivuji: Elliott Erwitt, HCB, Sebastiao Salgado, Alvarez Bravo, Diane Arbus a mnoho jiných. Rád fotím pracující lidi, koncentrované na svou práci. Shledal jsem street fotografii vzrušující. Snažím se zachytit chvíle, které mohou zjevit cosi zvláštního. Nestanovuji hranice k určitému druhu fotografie. Vždy vidím fotografickou příležitost v každou chvíli a na každém místě. Chci mít kameru vždy po ruce. Miluji vidět přírodu, krajinu a východ slunce. Nevystavoval jsem v žádné galerii. Většina mé práce je na webu. Publikoval jsem v některých národních a mezinárodních časopisech. V DigiFotu (Česká Rep.) publikovali jednu mou fotografii jako příklad digitální manipulace. Za svůj největší úspěch považuji, že mé fotografie byly vybrány do časopisu PhotoArt. Používám oboje vybavení, tradiční i digitální. Myslím si, že diskuse o tom jsou zbytečné, protože obojí potřebuje fotografa, a to, co z toho vzejde, je výsledkem citlivosti a zručnosti toho, jenž to zachytil. Dobré snímky mohou být vytvořeny i s nejjednodušším vybavením, ale dobré nářadí poskytuje více kontroly nad situací a tím i víc možností zachycení toho, co je žádoucí. Jsem strojní inženýr a pracuji na konstrukci strojů a forem s programem CAD 3D a CAM. Patřím k třetí generaci v oboru zpracování kovů. Rád čtu – romány, poezii, eseje, ale samozřejmě také o fotografii. Poslouchám hudbu. Mám rád jazz, rock´n roll i klasickou hudbu – nejvíc barokní.

 

 



Portfolio: Valerij Vedrenko

Narodil se 19. srpna 1956 v Minsku. Vystudoval architekturu a režii.
Fotografií a filmem se zabývá od r. 1977. Tradiční fotografii pociťoval jako technicky nedokonalou a využíval ji jen jako pomocný prostředek pro malbu a film. S příchodem výpočetní techniky přešel úplně na počítačovou fotografii, dovolující mu vytvářet práce, sčítající v sobě vlastnosti jak filmu, tak i malby a fotografie. V roce 2006 se stal laureátem mezinárodní fotosoutěže, pojmenovaném po Edwardu Hartwigovi (Lublin, Polsko) za sérii prací „ Lošica “. Podle autorova názoru „nefotografuje, ale dělá fotografii“, používaje ve své práci nové umělecké možnosti počítačového zpracování zobrazení, získaných fotografickým způsobem. Vedrenko tento postup nazývá „Fotoplastika“.

 

 



Osobnost – Miroslav Hucek – Takoví jsme byli

Takoví jsme byli? Stejnou otázku, jako už kdysi před lety, si nyní znovu položil Miroslav Hucek. Zatímco v někdejším výstavním souboru šlo o to dokázat, že navzdory protichůdné politické polarizaci (uvolnění na přelomu padesátých a šedesátých let, které skončilo krachem všech reformních nadějí v roce 1968 a výsledné normalizaci) nepřetržitě existovala jakási rozumná alternativa poměrů, zvlášť v oblasti kultury, která vedla vytrvalý a úspěšný zápas o sebezachování, nyní slouží výběr z něj jako ilustrace vzpomínkové knihy, v níž nakonec je možno říci vše, co přesahuje rámec vizuální fotografické výpovědi. A to je v době, kdy na základě nejrůznějších zjednodušení vznikají nové legendy, to nejdůležitější. Nové legendy vznikají totiž vždy teprve tehdy, když slábne svědectví pamětníků doby, a naopak narůstá troufalost různých přehodnocovatelů, kteří na základě své vlastní životní zkušenosti později narozených už nemají k oné – na hony vzdálené – době žádný vysvětlující klíč.

 

 



Příběh fotografie XXII.

VELCÍ TVŮRCI IMAGE

 

 



Sbírka SČF

František Dostál

 

 



Galerie Čerťák představuje

Vladimír Kasl – Skláři a ti druzí

 

 



Recenze – Zůstal outsiderem?

Výstava exilových fotografií cestovatele a organizátora Bohumila (Boba) Krčila

 

 



Recenze – Maximální fotografie

Výstava Ivana Pinkavy na Pražském hradě

 

 



Recenze – Dvakrát Jan Lukas

Dvě výstavy významného exilového fotografa v čechách

 

 



Recenze – Pseudohistorická kuriozita

…aneb Jak ze sebe udělat hlupáka! – Člověk někdy žasne, až se diví…
Jako například nedávno v souvislosti s výstavou třinácti barevných zvětšenin z původních barevných diapozitivů legendárního Čechoameričana Drahomíra J. Růžičky, v pražském Ateliéru Josefa Sudka

 

 



Recenze – Sport foto

Dvě výstavy sportovní fotografie v Praze

 

 



Recenze – Život s tituly i bez nich je fajn

František Dostál píše o známých fotografech v dobách nesvobody

 

 



Historické procesy

Další část přípravy historických fotografických procesů popisuje Ing. MgA Tomáš Štanzel

 

 



Jak vyjádřit sama sebe

O tom, jak Vyjádřit sama sebe povypráví prof. L. Baran

 

 



Alternativa zobrazování

Jaká je Alternativa zobrazování, vysvětlí prof. L. Baran

 

 



Rovnováha v obraze

Co je to rovnováha v obraze ozřejmí náš šéfredaktor Garik Avanesian

 

 



Fotoklub

Představujeme Fotoklub Galanta

 

© 2010-2016 PhotoArt.cz. All rights reserved.