en  |  de  |  cz  |  

PhotoArt

---

The Best Photographers
Opět jsme pro vás připravili nádhernou publikaci na křídovém papíře s těmi nejlepšími fotografiemi.
Představeni budou Jindřich Štreit, Péter Korniss, Philippe Moroux, Misha Gordin, Steve McCurry, Dana Kyndrová, Iva Zímová, Carl de Keyzer, Karel Cudlín, Miloslav Stibor, Miloň Novotný, Jaroslav Kučera, Lois Greenfield, Sergej Maximišin, Mitch Dobrowner a Tomáš Svoboda.
Cena vázané reprezentativní publikace bude 345,- Kč. Doplňující texty v češtině, němčině a angličtině. Objednávky příjímáme zde.
Nyní také máte možnost objednat si společně s knihou The Best Photographers se slevou i knihu předchozí, The Best Authors.
Cena za obě pouze 500,-Kč + poštovné.

8/2007

Z obsahu čísla

 



Rozhovor – Fotografická blues Josefa Fouska

Kladenský písničkář Josef Fousek známý z divadla Semafor, zde v rozhovoru s naším redaktorem Janem Andělem představuje svou druhou tvář tvůrce poetických montáží.

 

 



Portfolio: Antonín Říha

„Narodil jsem se roku 1946 ve starobylé obci Branná, obklopené lesy v podhůří Hrubého Jeseníku. Od malička jsem se toulal lesy a se zaujetím pozoroval zvířata,ptáky a ostatní živočichy, vnímal atmosféru lesa a přírodní scenérie. Vztah k lesu a přírodě ovlivnil mé budoucí povolání. Vystudoval jsem střední lesnickou technickou školu v Hranicích na Moravě. Zde jsem se blíže seznámil s fotografií, která se stala mou láskou a koníčkem na celý život. V prvních letech lesnické praxe jsem kromě pušky s sebou bral do lesa fotoaparát. Čím dál více jsem vnímal pohyb a projevy zvěře, dorozumívání, ostražitost, milostné hry. Stále více mne lákalo fotografovat jeleny, srnky, kamzíky, daňky v jejich přirozeném prostředí. To rozhodlo, že jsem si koupil fotoaparát s teleobjektivem a tak mne fotografování začalo zajímat více než lov. Mou zbraní se stal fotoaparát s teleobjektivem, nábojem svitek filmu. Lovil jsem v lesním tichu a šeru. Pokud jsem chtěl získat snímek ptáka, ryby, zvěře, musel jsem trpět na posedech v mrazu, větru, promoknout na kost, vystavovat se nastuzení, spadnout do bláta, rozedřít si nohy do krve. Pak se občas podařilo udělat dobrý snímek. Neuvážené cvaknutí závěrky zmařilo snímek, na který jsem čekal dny, týdny, měsíce, roky. Mým největším pomocníkem se stalo ticho a šero, mou největší láskou les a jeho obyvatelé. Fotografické vzdělání nemám žádné, šel jsem jen cestou pokus – omyl. Používám stále klasickou techniku a barevné diapozitivní filmy.“ Fotografie Antonína Říhy byly mnohokrát vystaveny. Získal víc než 50 cen domácích a dvě desítky zahraničních, včetně vítězství v soutěži Zlatý jelen Slávy Štochla, a několika cen na Czech Press Photo.Jeho fotografie jsou v mnoha knihách a v kalendářích s tématem myslivosti. Je zastoupen ve Sbírce SČF a v mnoha soukromých sbírkách a galeriích.

 

 



Portfolio: Duško Šajkovič

Narodil jsem se v chorvatském Vukovaru (1950), kde jsem žil do roku 1991. Mé první setkání s fotografií bylo na základní škole, v hodinách výtvarné výchovy. Později, na gymnáziu, jsem se věnoval spíš kreslení, ilustracím a malbě. Od r.1992 žiji v Praze, kde jsem se s fotografií znovu setkal; ze začátku hlavně v literatuře a speciálně v monografiích českých i zahraničních autorů. Drtikol, Funke, Rössler na mě udělali hluboký dojem a oživili mou imaginaci, zatímco Salgado a fotografové z agentury Magnum mne vrátili zpět do reality života. Pomocí fotografie se snažím komunikovat. Vystavoval jsem na společných výstavách s jinými autory, ale také na mých autorských (Polsko).Kontaktuji lidi ze světa fotografie, z Čech stejně jako z Polska a Chorvatska. Dnes už fotografie není jen mou vášní, ale také dalším finančním příjmem. Nemám vyslovený idol, nicméně hodně obdivuji život a práci Brassaïe a Cartiera-Bressona. Možná bych mohl říci, že mým idolem je v malbě Pablo Picasso, a také starožitnosti jsou mým koníčkem. Také mám rád přírodu a sport. Pomáhají mi uniknout ze statické denní rutiny. V současné době se vedle kreativní fotografie zajímám také o dokumentární fotografii (subjektivní dokumentaristiku). Mám rád harmonickou, čistou a estetickou fotografii, nicméně snažím se porozumět i chaotické a provokativní fotografii, i když myslím, že sotva kdy bude mým záměrem takto pracovat. Také se těším z výstav sportovní fotografie. Považuji za úspěch, když dokážu vytvořit fotografii, jež provokuje mé pozitivní emoce a energii. Centrem mého zájmu je klasická fotografie. Věřím, že stříbrný obraz na papíře nezmizí, tak jako ze světa umění nezmizel olej na plátně. Digitální fotografie nese rychlejší a bohatší informace, ale když se lidé snaží dosáhnout lepších výsledků, změny a vývoj jsou nevyhnutelné a budoucnost přinese opět něco nového.

 

 



Portfolio: Luis Afonso

„Od té doby, co jsem si koupil svůj první fotoaparát, v zimě r. 1997, snažil jsem se zachytit obyčejný život ve městě. Tyto okamžiky, často jednoduché vize obecného života, mají moc přitahovat moji pozornost znovu a znovu. Moje fotografie nejsou zaměřeny k technické dokonalosti, raději představují dokonalost v životě. Jsou to portréty mého obyčejného dne. Je-li v nich nějaká hodnota, pak je to hlavně vnitřním příběhem, který nabízejí. Fotografování na veřejnosti je uměním svého druhu. Jste viditelní, a občas se cítíte nejistě. Vyhledávání zrakového kontaktu s cizími osobami, zaznamenání toho okamžiku, to je jako vstřelit gól ve fotbale – častěji se netrefíte. Také je věcí štěstěny být na pravém místě v pravý čas. Zde není druhé šance. Rozhodující okamžik je teď, další už nebude. To jsem shledal vysoce inspirativní. Postupně jsem objevil vášeň pro cestování a městskou architekturu. Městské krajiny a lidé v nich žijící začali být hlavním subjektem mé fotografie, a města jako Berlín nebo Rotterdam se ukázala být pozoruhodnými zkušenostmi. Ale mé nejoblíbenější hřiště, to je moje milované domovské město Lisabon. Jeho obyvatelé, nehledě na stálý zdroj překvapení, mi vždy pomohli vnést potřebné měřítko do veřejných prostor. Mám rád souhru s nimi, dávat jim na vědomí, že tu se svou kamerou jsem. To proto s sebou většinou nosím krátký zoom, nasazený na digitální zrcadlovce, namísto dlouhého a „pohodlného“ teleobjektivu. Jsem pevně přesvědčen, že takové chování je k mým subjektům mnohem upřímnější.Stále zamilován do bytí „ve městě“. To je každodenní život a krása setkávání s neznámými lidmi; stále chodím mezi lidi se svou kamerou a lovím, kdykoliv situace nebo místo přitáhne můj zrak na déle než sekundu. Možná se jednou na ulici potkáme…“ Luis Afonso se narodil v Portugalsku roku 1972. Pracuje jako IT konzultant a publikoval své první portfolio letos v dubnu v jednom z hlavních portugalských fotografických časopisů. Jeho práce můžete nalézt na www.luisafonso.com, nebo na pravidelně aktualizovaném www.trekearth.com/members/luisafonso/.

 

 



Portfolio: Giovanni Marrozzini

Narodil se roku 1971 ve Fermu, kde žije a pracuje. V r. 1996 opustil studium inženýrství, aby se stal fotografem. V r. 2003, po několikaleté pauze, se vrací zpátky k fotografování, aby se věnoval sociálním problémům. Poté přináší reportáže o Africe (Zambie, Keňa, Angola, Tanzanie, Etiopie) pro několik nezávislých organizací. V r. 2004 fotografoval nemocnice, vyživovací a rehabilitační centra pro tělesně postižené děti Františkánské misie v Zambii a Keni. Ve stejném roce dokončil projekt o aktivitách Asociace Liberato Zambia 2001 onIus. Na začátku r.2005 provedl pro komunitu Gruppo Famiglia z Porto San Giorgio fotografický projekt o návratu lidí, trpících mentálními nemocemi, do společnosti. V březnu 2005 odjíždí do Argentiny fotografovat životní podmínky v Maximo Pay, předměstí Buenos Aires, a po návštěvě sedmi oblastí od Jižní Patagonie po okres Misiones realizuje obtížnou reportáž o nejchudších skupinách obyvatelstva. Poté se vrací do Afriky (Etiopie), kde fotografoval Nemocnici St. Mary v Dubbo pro nadace ProDubbo onIus a Cuamm-medici for Africa. V březnu 2006 přináší reportáž o životních podmínkách žen kmene Wolayta pro nadaci ProDubbo onIus a zahraniční misie Kapucínů z Loreta, kde se zabýval těžkým námětem ženské obřízky. Za svou práci obdržel početná ocenění.

 

 



Portfolio: Sigrid Wolf-Feix

Sigrid Wolf-Feix, narozená 1959 v Hofu, už od mládí maluje akvarely, oleje, kreslí portréty tuší, křídou i uhlem. Když se v osmdesátých létech jejím dalším koníčkem stalo cestování, spojilo se přirozeně s fotografováním. Od roku 1990 Sigrid Wolf-Feix předvádí své diaprogramy z cest ve školách, lázních i klubech. 1996 opustila své povolání mzdové účetní, vystudovala grafický design a od roku 1998 je volnou fotografkou a novinářkou. V roce 1996 se také poprvé zúčastnila fotografické soutěže a hned získala první cenu. V roce 2003 se stala nejlepší fotografkou v Bavorsku. Velké úspěchy sklízí také na mezinárodních fotografických salónech. Od roku 2001 předvádí multivizní diaprogramy na obřím plátně v celé německojazyčné oblasti. V letech 2004-5 vyšly její knihy Canyonlands (USA), Toskánsko a Irsko. Dále fotografuje pro časopisy, knihy, kalendáře, vystavuje své akvarely, kresby, počítačové grafiky i fotografie, a k tomu cestuje po celém světě tak často, jak je to možné.
www.wolf-feix.de

 

 



Osobnost – Miloň Novotný

Klasik české dokumentární fotografie

 

 



Příběh fotografie XX.

Nelítostné zrcadlo

 

 



Recenze – Agenturní fotograf – Vladislav Galgonek

 

 



Recenze – Cestovatel Jan Halaška

 

 



Recenze – Cílená účelovost

Výstava Pavla Brunclíka GEOMETRIE NAHOTY v galerii Mánes

 

 



Recenze – Czech Pes Photo 2007

Výstava v Komorní galerii Josefa Sudka

 

 



Recenze – Drahomír Josef Růžička – Newyorské imprese

Výstava vAteliéru Josefa Sudka

 

 



Recenze – Fotografické příběhy

Reportér Emil Fafek

 

 



Recenze – Leikaření Josefa Jindřicha Šechtla

Výstava v Muzeu fotografie Šechtl a Voseček v Táboře

 

 



Recenze – Natura aquatica

Výstava podvodní fotografie Petr Hůly v galerii Čerťák

 

 



Historické procesy

Další část přípravy historických fotografických procesů popisuje Ing. MgA Tomáš Štanzel

 

 



Racionální iracionalita

O tom, co je to Racionální iracionalita povypráví prof. L. Baran

 

 



Barva slasti

Jakou barvu má slast, vysvětlí prof. L. Baran

 

 



Angelmatika

Co je to Angelmatika vysvětluje v další části seriálu prof. M. Vojtěchovský

 

 



Fotoklub

Představujeme Fotoklub Vývojka z Českých Budějovic

 

© 2010-2016 PhotoArt.cz. All rights reserved.