en  |  de  |  cz  |  

PhotoArt

---

The Best Photographers
Opět jsme pro vás připravili nádhernou publikaci na křídovém papíře s těmi nejlepšími fotografiemi.
Představeni budou Jindřich Štreit, Péter Korniss, Philippe Moroux, Misha Gordin, Steve McCurry, Dana Kyndrová, Iva Zímová, Carl de Keyzer, Karel Cudlín, Miloslav Stibor, Miloň Novotný, Jaroslav Kučera, Lois Greenfield, Sergej Maximišin, Mitch Dobrowner a Tomáš Svoboda.
Cena vázané reprezentativní publikace bude 345,- Kč. Doplňující texty v češtině, němčině a angličtině. Objednávky příjímáme zde.
Nyní také máte možnost objednat si společně s knihou The Best Photographers se slevou i knihu předchozí, The Best Authors.
Cena za obě pouze 500,-Kč + poštovné.

7/2007

Z obsahu čísla

 



Výročí – Miloslav Stibor

Miloslav Stibor se dožívá 11. 7. 2007 své osmdesátky. Získal nejvyšší fotografická uznání u nás i v cizině. Je nositelem MFIAP /1986/ a jeho jméno nese v Olomouci Základní umělecká škola, kde byl ředitelem. Rovněž je čestným občanem města, v němž žije. Kromě tvůrčího osobitého vidění je náročným technikem jak v práci se světlem, tak ve zpracování výsledného obrazu. Jeho fotografie jsou vskutku originály, dokonalé ve finálním zpracování, a měly by nést jako grafická díla čísla s konečným počtem exemplářů. Jsou to opticko-chemicky původní světelné záznamy v černobílém nebo tónovaném podání. Každá zvětšenina je originálem, kterému i dokonalý tisk už nic nepřidá.
Léta ho zaskočila a omezila jeho schopnost opticky vnímat svět do všech detailů. Bývalý pilot, sportovec, však vzdoruje a my s ním doufáme, že znovu bystře prohlédne. Ať žije!

 

 



Portfolio: Marcelo Isarrualde

Narozen 1961 v Montevideu. Vystudoval architekturu a poté se přestěhoval do New Yorku, aby dovršil své vzdělání na Columbia University. Svou profesionální kariéru začal jako tiskový fotograf. Během tohoto období byl vybrán, aby svou vlast reprezentoval na workshopu „Journalistic photography of La Plata“ v Argentině pod vedením fotografů jako je Sebastiao Salgado, Susan Meiselas, Fred Ritchin, Abbas a Robert Pledge. Získal grant pro mladé latinskoamerické umělce od American Cultural Exchange Institute a četné fotografické ceny. Postupně pracoval v oblasti módy, portrétu a fotografii architektury.
Od roku 1991 žije a pracuje v Barceloně, se zaměřením na vydavatelskou fotografii, zejména v oblasti portrétu a digitální fotografické ilustrace. Současně si udržuje vzdělávací aktivitu na GrisArt- photography School a na fotografické škole Katalánské polytechnické univerzity. Vede také letní workshopy. Od r. 2000 pracuje jako umělecký ředitel oddělení fotografie v Hymsa/Edispresse Editorial Group v Barceloně. Jeho práce byly vystaveny v Montevideu, Buenos Aires, San Pablo, Medellinu, Caracasu, Havaně, New Yorku a v Barceloně. Některá jeho díla jsou ve sbírkách soukromníků nebo institucí v Uruguayi, USA a Španělsku a byla publikována v odborných médiích.

 

 



Portfolio: Jesper Kristensen

Narodil jsem se v roce 1960. První léta jsem žil s rodiči v New Yorku a v Hamburku, kde můj otec pracoval pro firmu natírající lodě. Od nejútlejšího mládí mi otec ukazoval všechna muzea a galerie. Po návratu domů jsme si kreslívali, co jsme viděli. Můj otec to s tužkou opravdu uměl, a já jsem si to v průběhu let osvojil také. Kreslení a malování bývalo způsobem vyjádření mých nálad a pocitů. Můj otec byl amatérský fotograf. Často nás fotografoval (matku a dva mladší bratry) a v zimě jsme často chodívali všichni do kuchyně vyvolávat film. Až do otcovy smrti mě nikdy nenapadlo fotografovat. Už vůbec mne nenapadlo dělat to analogově. Když jsem se začal zajímat o počítače, bylo to hlavně kvůli kreslicímu programu Deluxe Paint a právě tehdy došlo k tomu sblížení. Digitální fotografie se mi staly přirozeným stupněm. Ne výhradně pro samy fotografie, ale pro daleko širší úmysl – obrazovou tvorbu. Nikdy jsem nebyl se sebou samým spokojen jako malíř a kreslíř, ale jako fotograf žasnu nad pokrokem, který jsem udělal za poslední tři roky, kdy jsem s tím začal.

 

 



Portfolio: Jiří Heller

Narozen 1946 v Československu. Vystudoval Státní grafickou školu v Praze (1964). Potom pracoval v Liberci a Hradci Králové jako průmyslový výtvarník a retušér.V roce 1969 emigroval do Stuttgartu v Německu, od roku 1972 žije a pracuje v Aalen. Vedle své práce se věnuje celoživotní vášni, umělecké fotografii.„Fotografie patří k mému životu jako spánek, strava. Nepřemýšlím o ní, dělám ji. Neustále ještě fotografuji na černobílý negativní film ve formátu 6×6 cm. Negativy naskenuji a teprve po delší době, mám-li hotovou představu o budoucím obraze, začínám pracovat na počítači. I pro barevnou fotografii je východiskem černobílý negativ. Náměty pro mojí černobílou fotografii nacházím převážně v literatuře, básních, baladách a z pozorování na mých cestách. A tak nezřídka vzniká obraz, který má rozpětí 20 let. Na otázku, měl-li jsem ve fotografii příklady, musím s pousmáním myslet na Picassův výrok. Když se ho ptali, čím chtěl v životě být, odpověděl: Picassem. Josef Sudek byl pro mne bezpochyby prvním vzorem o představě, jak by mohla jednoho dne vypadat moje fotografie. Po absolvování Grafické školy jsem nastoupil do výtvarného oddělení Severografie Liberec, kde mi umožnili, že jsem směl v temné komoře po pracovní době experimentovat se zbytky reprodukčních filmů. Naučil jsem se solarizaci a práci s jednotlivými maskami. Tak jsem objevil sendvičovou techniku. Tyto zkušenosti mě doprovázely až ke dni, kdy všechno nahradil počítač. Chtěl bych se však navrátit k mému druhému vzoru. Když jsem již pracoval ve Stuttgartu, dostala se mi do ruky kniha fotografa Edwarda Steichena. V tuto dobu jsem si uvědomil, že musí moje fotografie představovat více, než jenom zmáčknutí spouště ve vhodné chvíli.Roky v životě přibývají a sil ubývá. Cestování budu nahrazovat kreativitou. V současné době pracuji na obrazech krajin, které neexistují. Praha zůstane pro mne nevyčerpatelným pramenem pro malovanou fotografii. Bez citu k hudbě, poměru k výtvarnému umění, literatuře, filmu by nikdy nevznikly moje fotografie. To jsou moje koníčky. Dnes jsem spokojeným penzistou.“

 

 



Portfolio: Gaetano Belverde

Jsem fotograf a novinář v italské Catanii. Mám dvojí osobnost jako doktor Jekyll a pan Hyde. Jsem inženýr a pracuji ve výzkumném středisku, ale ta druhá osoba, žijící ve mně, je v opačném postavení. Ne věda, ale umění! „Pan Hyde Belverde“ je reportér a novinář a píše pro různé italské noviny a časopisy. Miluje vyprávění tradičních sicilských lidových pověstí. Reportáž, portrét a akt jsou jeho nejoblíbenější témata. Má první studia byla v oboru elektroniky, vedoucí k první „skutečné práci“, jak říkal můj otec. Umění a fotografie nebyly v mé rodině „skutečná“ práce. Přes den pracuji jako vědec a spoustu volného času trávím jako novinář místního deníku, kde jsem objevil svět fotografie.Prodávám fotografie lidem, kterým se líbí, ale raději prodávám celé série než jednotlivé snímky. Věřím totiž, že síla mé práce je v celistvosti příběhu. Snímek, i když krásný, zůstává pouhou notou, není to symfonie. Zatím pracuji stále ve výzkumu a fotografie je zaměstnáním mého vnitřního hosta, „pana Hyda“. Možná, že v budoucnosti „pan Hyde“ převezme vedení a fotografie se stane „oficiálním zaměstnáním“, ale zatím je problém v pokročilosti. Já jsem fanouškem „pana Hyda“, a vy?
www.gaetanobelverde.it

 

 



Portfolio: Dirceu Maués

Narodil jsem se roku 1968 v Belému, v brazilském státě Pará. Fotografovat jsem začal v roce 1990 poté, co jsem dostal fotoaparát darem. Byl to obyčejný malý kompakt. O tři měsíce později jsem si koupil svůj první fotoaparát: Zenit. Fotografie je můj život. Jsem fotoreportér, ale současně rozvíjím svou vlastní tvorbu dírkovou kamerou. Fotografie začala být vášní. Je to druh poezie, poezie skládaná pro obrazy. Zpočátku byli mými vzory Bresson, Koudelka a Salty, ale teď obdivuji německého fotografa jménem Michael Wesely, který rozkládá rozhodující moment použitím dlouhého osvitu ke sdílení času.Rád fotografuji život, vztah lidí ke světu a době. V poslední době jsem své práce dělal dírkovou kamerou. Proces vytváření dírkové fotografie, to, že začíná už samotnou stavbou kamery jako fotografického zařízení, je daleko nejzajímavější. Myslím, že digitální fotografie je nástroj, další alternativa tvůrčího procesu pro člověka, který pracuje s obrazem. V žádném případě však nemůže s klasickou fotografií soutěžit. Jistěže má vliv a dopady na trh a průmysl, ale klasický fotografický proces nezmizí; přinejmenším ne jako umělecký proces.
Pracuji jako fotoreportér ve velmi rozšířeném časopise v Belému. Fotografii jsem se naučil jako samouk a účastí na workshopech.

 

 



Příběh fotografie XIX.

Odhalující kamera

 

 



Sbírka SČF- Jaroslav Štochl

Nesmrtelný lovec živé krásy

 

 



Recenze – Eva Fuková

Výstava Fotografky s básnickou licencí

 

 



Recenze – Fotofestival Moravská Třebová 2007

 

 



Recenze – Ostře sledovaný Hrabal

Výstava v Národním muzeu fotografie v Jindřichově Hradci

 

 



Recenze – Začněme opět učit fotografovat!

Nejen na okraj výstav šesti českých fotografických škol (tzv.vysokých)

 

 



Historické procesy

Další část přípravy historických fotografických procesů popisuje Ing. MgA Tomáš Štanzel

 

 



Superpozice

O tom, co je to optická superpozice povypráví prof. L. Baran

 

 



Půlřád – půlchaos

Jak to myslí se snímkem J. Beera kde je půl chaos a půl řád, vysvětlí prof. L. Baran

 

 



Jak pracovat s HDR

Garik Avanesian radí jak pracovat s HDR

 

 



Světla a stíny

V rubrice Photoshop vysvětlíme jak vyrovnat světla a stíny

 

 



Zátiší

Zátiší jako experimentální pole vysvětluje v další části seriálu prof. M. Vojtěchovský

 

 



Fotoškolička

Jak koupit stativ a jak s ním pracovat

 

 



Fotoklub

Představujeme Fotoklub ve Zruči nad Sázavou

 

© 2010-2016 PhotoArt.cz. All rights reserved.