en  |  de  |  cz  |  

PhotoArt

---

The Best Photographers
Opět jsme pro vás připravili nádhernou publikaci na křídovém papíře s těmi nejlepšími fotografiemi.
Představeni budou Jindřich Štreit, Péter Korniss, Philippe Moroux, Misha Gordin, Steve McCurry, Dana Kyndrová, Iva Zímová, Carl de Keyzer, Karel Cudlín, Miloslav Stibor, Miloň Novotný, Jaroslav Kučera, Lois Greenfield, Sergej Maximišin, Mitch Dobrowner a Tomáš Svoboda.
Cena vázané reprezentativní publikace bude 345,- Kč. Doplňující texty v češtině, němčině a angličtině. Objednávky příjímáme zde.
Nyní také máte možnost objednat si společně s knihou The Best Photographers se slevou i knihu předchozí, The Best Authors.
Cena za obě pouze 500,-Kč + poštovné.

6/2007

Z obsahu čísla

 



VÝSTAVA – Taras Kuščynskyj

Kuščynskyj je naprosto neposedný a nespoutaný fotograf…“, píše o jeho první samostatné výstavě, uskutečněné v červnu roku 1969 v dnes už delší dobu uzavřené pražské galerii Fronta, publicista Karel Dvořák do měsíčníku Československá fotografie. „Tahle posedlost, tolik zabezpečující autorovi, že nebude diváka nudit, se mi u Kuščynského líbí ze všeho nejvíce. Je odzbrojující. Kuščynskyj mě zbavuje nutnosti – či chcete-li, tedy návyku – vykládat fotografie, postupy, příznačné znaky. Před sto dvaceti šesti jeho fotografiemi, z nichž na mne nepřetržitě útočily krásné ženy bláznivými i velice účelnými gesty, obnažujíce se a zase se cudně přikrývajíce, ženy smělé, které snad ani jinak nelze fotografovat než v neustálém honu za smělejší a smělejší koncepcí, kompozicí, konfrontací, konfigurací a kompromitací – jsem měl především respekt z umění fotografovat vůbec. Kuščynskyj především zřejmě ovládá obrovsky suverénně toto umění fotografovat vůbec. Umění – nikoliv pouze dovednost!“

 

 



ROZHOVOR – Karel Cudlín

KAREL CUDLÍN (28.června 1960) se narodil v Praze na Žižkově v rodině lékaře a úřednice. Fotografovat začal na gymnáziu Na Pražačce (1975-79). Poté absolvoval střední školu sociálně právní (1979 – 81), ale nastoupil do výrobního družstva Fotografie jako fotoreportér (1981-1983). Paralelně navštěvoval fotografickou třídu Lidové školy umění vedenou prof. Jánem Šmokem, díky kterému byl, ale až na třetí pokus, přijat ke studiu fotografie na pražské FAMU (1983-87). Působil jako fotoreportér v týdeníku Mladý svět (1988-89) a v následujících letech střídal svobodné povolání s vesměs krátkodobým působením v denících Prostor a Lidové noviny a v České tiskové agentuře (1990-95). Poté působí jako volný fotograf. Je pravidelně oceňovaným účastníkem každoroční soutěže novinářské fotografie Czech Press Photo (dvakrát tu získal i prestižní grant pražského primátora, v r.1998 a 2005). V nakladatelství Torst mu vyšly dvě monografie (1994 a 2001), spolu s Jindřichem Marco vydal v nakladatelství Argo knihu Izrael, v r. 2005 mu Národní divadlo vydalo publikaci, dokumentující baletní sezónu 2004-2005. Pro jeho práci je charakteristické zaměření na dlouhodobě sledované projekty (Odchod sovětských vojsk, Utečenci, Ukrajina, Izrael, Poutníci, Pražské stavby apod.), díky jimž je uznáván jako jeden z nejvýznamnějších současných českých dokumentárních fotografů.

 

 



Portfolio: Carl de Keyzer

Narozen 1958, je jedním z generace reportérů, která se prosadila na sklonku 80. let minulého století. Přitahují ho rozsáhlé projekty a zásadní témata. Základní premisou většiny jeho práce je, že všude v přelidněné společnosti už katastrofa nastala, a její infrastruktury jsou na pokraji zhroucení.Carl de Keyzer začal svou kariéru volného fotografa v roce 1982, přičemž současně působil jako instruktor na Královské akademii výtvarných umění v Gentu (1982-89). Ve stejné době ho zájem o tvorbu ostatních fotografů přivedl ke spoluzaložení a podílu na řízení Fotografické galerie XYZ. Nominaci do agentury Magnum dostal v roce 1990, od r. 1994 je řádným členem. Jeho styl není závislý na izolovaných snímcích, nýbrž spíše spoléhá na jejich hromadění a společnou účinnost s textem, často vycházejícím z jeho vlastních cestovních deníků. Jeho vklad spočívá ve zkoumání společností a situací vzniklých z veřejného života, a pro lidi velmi významných. Sériemi velkoformátových obrazů zachytil Indii, zhroucení Sovětského svazu, a později moc a politiku v současném světě.

 

 



Portfolio: Emil Agajev

První nadšení pro fotografii prožil v dětství: mezi devátým a patnáctým rokem svého věku se snažil vše o fotografii vyzvědět. Blízko jeho bydliště byl fotografický podnik; tam běhal několikrát denně a žadonil u fotografa, aby se směl na jeho práci v temné komoře dívat. Občas se mu to i podařilo. Sám si pořídil nejdříve Smenu, později Zenit. Mezitím kreslil, řezbařil, vypaloval kresby do dřeva – ale fotoaparát ho inspiroval víc. Ve sklepě si zřídil studio, kde nechyběla ateliérová světla ani kompletní zařízení temné komory, také chemikálie si sám vážil. Fotil kamarády, rodiče, sousedy. Bez kamery nevyšel z domu.V patnácti letech s fotografií přestal a začal dělat dřevěné inkrustace.Po deseti letech se k fotografii vrátil s novým nadšením: zátiší, krajina, portrét, glamour… Hlavně fotit! Je přesvědčen, že i když se někdy věnuje intenzivně určitému tématu, není třeba to ostatní docela opustit – čas ukáže. Má hodně rád zátiší: „není to jednoduché – nejen kompozice, ale i fantazie. Hlavně každý den fotit! A učit se, celý život, snad fantazie vydrží. Když končí den, někteří bilancují úspěchy, zážitky, zisky – já mám bilanci dne v obrazech, které jsem udělal, to je pro mne to nejcennější. Jsem nemocný, šílený láskou k fotografii. Nemohu si představit den bez snímků“.

 

 



Portfolio: Bruno Trematore

Narodil se v Itálii roku 1971, trvalé bydliště má v Německu.
Vždy měl vřelý vztah k vizuálnímu umění a od dětství projevoval silné sklony ke kreslení. Jeho první sblížení se seriózní fotografií přišlo během dovolené v New Yorku, kde objevil krásu černobílé pouliční fotografie. Pozvolna si začal budovat vlastní fotografické zázemí a zlepšovat své znalosti. Zároveň našel možnost jak spojit umělecké vyjádření se zájmem o sociální problémy. Rok 2004 znamenal změnu v jeho stylu, během cesty na Kubu. Tam měl příležitost se s lidmi skutečně sblížit, poznat jejich problémy, jejich starosti, jejich otevřenost. Přestal fotit lidi zdálky a přiblížil se jim jak jen to šlo.
Koncem roku 2005 přišel do Školy pro uměleckou fotografii v Düsseldorfu. Tam poznal jiný přístup k fotografii než kterým se až dosud zabýval, a to mu pomohlo v dalším rozvoji osobního stylu a vidění. Lidé, jejich pocity, a jeho pocity vůči nim zůstávají centrem jeho tvorby. Jeho snahou je dělat snímky, které „vyprávějí příběh“: o něm samotném, o portrétovaných lidech. Třeba může diváka přitáhnout přímým pohledem portrétovaného do kamery, nebo záhadný malý prvek nechá diváka v očekávání budoucího dění.

 

 



Portfolio: Jan Neubert

Muž mnoha profesí a zájmů. „ Kdyby mi někdo věrohodný na prahu mé životní kariéry řekl, že než budu moci dělat vysněnou volnou fotografii, budu se muset věnovat psychologii i hudbě. Vyučit se veškerým stavebním profesím a postavit si dům,…a vše další, čemu se budu chtít kdy v životě věnovat, si musím doslova a do písmene udělat vlastníma rukama, tak nevím, jestli bych to rovnou od startu nevzdal.“ Jan Neubert *1952, fotograf a svobodný umělec, absolvent pražské FAMU, maximálně preferuje volnost a svobodu uměleckého projevu. „Protože pocházím ze staré, známé, pražské polygraficko-fotografické rodiny, místo dětského chrastítka jsem dostal rovnou do kočárku hrst filmů a fotoaparát se slovy: Snaž se! Snad proto svou první temnou komoru jsem měl pod postelí už v pěti letech.“ Vedle fotografií, drobných literárních poklesků /píše do různých odborných periodik/ a lehkých hudebních jazzových turbulencí /hraje na elektrický kontrabas vlastní konstrukce/, tvoří různé fantaskní objekty a pitoreskní plastiky, kde mu za výchozí materiál slouží převážně šrot. „Nástupem digitalizace fotografie se mi otevřel zcela nový prostor, o kterém jsem mnoho let snil. Ta absolutní volnost a možnost nechat se unášet pouze svou vlastní nekonečnou fantazií“. Jeho až renesančně nepokojná osobnost osciluje od člena Asociace profesionálních fotografů, S.V.U. Mánes, člena Českého klubu velocipedistů, až po vysokoškolského pedagoga. Své práce představuje na mnoha výstavách doma i v zahraničí a jsou zastoupeny v mnoha soukromých sbírkách v Nizozemí, Německu, Rakousku, Norsku, USA a Švýcarsku.
Více na www.neubert.cz

 

 



Portfolio: Bruno Mercier

Narodil jsem se roku 1962 ve Versailles a studoval architekturu. Pracovat jsem začal v roce 1987 jako ilustrátor pro časopisy a nakladatelství. Počátkem devadesátých let jsem propadl počítačové grafice a 3D umění. Pak jsem nastoupil jako kreativní ředitel do velké telekomunikační skupiny. V roce 2005 jsem se rozhodl odejít a pokračovat v přerušené umělecké kariéře.
Mé první setkání s médiem fotografie přišlo už v dětství, ale až později jsem se rozhodl věnovat se mu vážně a uvědomil jsem si, že dnes je mým hlavním prostředkem uměleckého vyjádření. Má tvorba jsou výhradně černobílé obrazy, ovlivněné mým nejbližším okolím. Život na poloostrově Cotentin v Normandii mi skýtá příležitost objevovat nádherné krajiny.
Nejvíce mě přitahuje světlo a také grafické prvky v tvarech a liniích. Snažím se s využitím mých zkušeností v kompozici obrazů vytvářet pohyb v nehybných místech. Mé fotografie jsou mým způsobem jak ukázat a vyjádřit některé ze svých pocitů a mé vlastní pojetí světa. Pracuji s digitálními zrcadlovkami hlavně proto, že digitální řetězec mi skýtá možnost udělat přesně to, co chci ukázat. www.pixydream.com

 

 



Příběh fotografie XVII

Fotografie a společnost

 

 



Recenze – World Press Photo

 

 



Recenze – Ročenky AFP

Recenze knih slavné francouzské agentury

 

 



Recenze – Tomáš Vojtěch

V galerii Čerťák

 

 



Fotoškola – Historické procesy

Další část přípravy historických fotografických procesů popisuje Ing. MgA Tomáš Štanzel

 

 



Fotoškola – Charakter detailem

O tom, jak se charakter projevuje detailem povypráví prof. L. Baran

 

 



Fotoškola – Koště a klobouk

Proč je podstatné koště a klobouk vysvětlí prof. L. Baran

 

 



Fotoškola – Tety

Na snímku Tety ukazuje Garik Avanesian práci s pozadím

 

 



Fotoškola – Obrazové paradoxy

Obrazové paradoxy v další části ukazuje G. Avanesian

 

 



Fotoškola – Zátiší

Zátiší jako experimentální pole vysvětluje prof. M. Vojtěchovský

 

 



Fotoškolička

Jak udělat ostré snímky

 

 



Fotoklub

Představujeme Fotoklub Hlinsko

 

© 2010-2014 PhotoArt.cz. All rights reserved.