en  |  de  |  cz  |  

PhotoArt

---

The Best Photographers
Opět jsme pro vás připravili nádhernou publikaci na křídovém papíře s těmi nejlepšími fotografiemi.
Představeni budou Jindřich Štreit, Péter Korniss, Philippe Moroux, Misha Gordin, Steve McCurry, Dana Kyndrová, Iva Zímová, Carl de Keyzer, Karel Cudlín, Miloslav Stibor, Miloň Novotný, Jaroslav Kučera, Lois Greenfield, Sergej Maximišin, Mitch Dobrowner a Tomáš Svoboda.
Cena vázané reprezentativní publikace bude 345,- Kč. Doplňující texty v češtině, němčině a angličtině. Objednávky příjímáme zde.
Nyní také máte možnost objednat si společně s knihou The Best Photographers se slevou i knihu předchozí, The Best Authors.
Cena za obě pouze 500,-Kč + poštovné.

4/2007

Z obsahu čísla

 


Steven McCurry

Jedna z největších autorit současné fotožurnalistiky Steven McCurry se narodil v Philadelphii v roce 1950. Získal vzdělání v oboru filmové dokumentaristiky, pracoval pro nepříliš významné místní noviny, a pak se skoro dva roky potuloval po Indii. Bojovým křestem opravdové reportážní fotografie prošel, když v devětadvaceti letech nelegálně překročil pákistánsko-afgánské hranice a rázem byl uprostřed válečného běsnění. Byl první, kdo zaznamenal počátky sovětsko-afgánského konfliktu, a jeho snímky oblétly celý svět. To mu přineslo zlatou medaili Roberta Capy, čtyři ceny včetně hlavní na World Press Photo a spoustu dalších ocenění. Dostal poděkování od fotografické rady OSN, několikrát zvítězil v soutěži o snímek roku. Byl srovnáván s nejslavnějšími světovými fotoreportéry.
Během své kariéry udělal reportáže z nejzávažnějších občanských a mezinárodních konfliktů; nechyběl v Perském zálivu, při rozpadu Jugoslávie, v Bejrútu, Kambodži, na Filipínách, v Afganistánu ani v Iráku. Jeho reportáže uveřejnily největší světové časopisy.

 


Petr Sirotek

Je jedním z vůbec prvních absolventů samostatného studia fotografie na pražské FAMU. Historickou promoci měl spolu s ostatními z památného ročníku v roce 1969, a za tři roky nato promoval opět – tentokrát jako filmový kameraman. Léta pracoval v Krátkém filmu, kde natočil přes 200 filmových dokumentů, realizoval dvě desítky autorských filmů, ale souběžně také fotografoval. Vlastně nikdy neodkládal ani filmovou, ani fotografickou kameru. Jako by neustále ke svému pocitu realizace potřeboval obě sesterská média. A tak se jako filmař a fotograf účastnil řady expedic – do Himálaje, Afriky, Asie, Ameriky, pracoval pro zahraniční filmové a televizní společnosti, vytvářel AV programy. Jeden z jeho filmů posledních let – Praga Musica – dokonce ukázkově spojuje způsob pohledu fotografického s filmovým výrazem. A přece, ač je to u jeho dynamické osobnosti překvapivé, jeho nejoblíbenějším a celoživotně rozvíjeným žánrem je – fotografické zátiší.

 


Portfolio: Günther Kühnl

Narodil se v roce 1947 v Jeně v Durynsku, pracuje jako jemný mechanik a fotolaborant.
Zájem o fotografii v něm nepřímo probudila babička, která mu často ukazovala dědovy snímky. Na konci druhé školní třídy dostal svůj první fotoaparát, ale na vážný zájem bylo ještě příliš brzy, ten se dostavil až kolem 16 let. Zajímal se o přírodu, hlavně drobné rostliny i orchideje. Aby je mohl i fotografovat, za první výplatu po vyučení si koupil tu nejjednodušší zrcadlovku Exa 1a – a „vážná fáze fotografování“ mohla začít. Zabýval se také teoreticky fotografickou technikou a specializoval se na makrofotografii. Až později své vidění rozšířil i na krajinu, ale detail zůstává hlavním motivem i zde.
Asi před 18 lety se stal členem fotoklubu Unifok Jena a také se seznámil s vynikajícím českým fotografem Jiřím Bartošem, s kterým podnikl mnoho fotografických výletů. Proto také mnoho jeho snímků pochází z Jizerských hor nebo Českého ráje. Spolupracuje také s jabloneckým fotoklubem Nekras.

 


Portfolio: Douglass Kneedler

Narodil se roku 1943 v Manile, v japonském koncentračním táboře pro americké a britské občany. Svoje první fotografie pořídil fotopřístrojem Kodak Brownie na výletě z New Yorku do San Franciska. Fotografie pro něho znamená možnost ukázat alespoň malý kousek své pravdy. Mezi jeho oblíbené fotografy patří Edward Weston, W. Eugene Smith, André Kertész, Julia Margaret Cameronová nebo Lucien Clerque. Ve své práci se soustřeďuje zejména na architektonické detaily a na člověka v reálném světě.
Fotografovat se učil zejména pozorným sledováním práce jiných fotografů, ale navštěvoval také fotografickou školu ve Stockholmu. Klasickou fotografii má raději než digitální a věří, že ještě nedosáhla hranice svých možností. Je již „napůl“ v důchodu, ale stále se věnuje profesionálně fotografii a psaní, také vydává knihy. Vedle fotografie rád maluje, píše knihy a publikuje je. Používá zejména Rolleiflex, Leicu, Nikkormat a také Contax G2.

 


Portfolio: Jevgenij Komarov

Narodil se v roce 1933 v běloruském Gomelu. 26 let sloužil v sovětském vojenském letectvu, nyní žije v Jaltě na ukrajinském Krymu. Fotografických výstav se účastní od roku 1962. Na domácích výstavách získal na 120 cen, od roku 1985 se zúčastnil téměř osmi set výstav v zahraničí, na kterých vystavil 1900 fotografií a dostal za ně 320 cen. Za své úspěchy se stal držitelem titulu EFIAP.Uspořádal také řadu autorských výstav a jeho snímky jsou ve sbírkách několika muzeí.Jeho oblíbenými tématy jsou krajina a život lidí.

 


Portfolio: Aaron Rayburn

Již od dětství vyrůstal v uměleckém prostředí, jeho matka i otec se věnovali umění.
Umění kolem něho bylo vlastně tolik, že už jako malé dítě začal nenávidět zvuk spouště fotoaparátu – měl pocit, že ho jeho otec fotí skoro nepřetržitě, což jej od fotografie na dlouhou dobu odradilo – tenkrát si myslel, že je to navždy. Věnoval se však jiným druhům vizuálních umění, a tak o mnoho let později znovu objevil fotografii nejen jako úžasnou uměleckou formu, ale i jako zdroj potěšení. Pochopil, že když jeho otec fotografoval, dělal to z lásky, a fotil právě to, co miloval. Je proto svému otci velice vděčný za to skvělé inspirativní prostředí, ve kterém měl možnost vyrůstat a díky kterému se kreativita stala přirozenou součástí jeho osobnosti. V současnosti žije v Detroitu. Používá různá média a vybavení, např. Burke a James 4×5/5×7 velký formát, Bronica a Yashica střední formát, Nikon manuální i SLR automaty a digitální SLR Fuji S2 Pro.Ač v srdci tradiční fotograf, vybavený domácí temnou komorou, přiznává digitální fotografii a zejména kvalitním digitálním přístrojům jejich úžasné možnosti a výhody, kterých se sám nechce zříkat. Jeho práce byly vystavovány v různých galeriích v Detroitu a okolí, na svém kontě má také kalendář a nejnověji vydal knihu vlastních fotografií krajiny.
www.arayburnphotography.com

 


Portfolio: Philippe Moroux

Narodil se v Le Havre roku 1954 a fotografovat začal velmi brzy, asi v 9 letech. Tehdy totiž doma objevil zvláštní krabice plné papírů, které na slunečním světle zmodraly. Jeho otec, amatérský fotograf, mu místo potrestání vysvětlil proces vyvolávání, a tak to začalo. Na otázku, co pro něj fotografie znamená, odpovídá: “Když s focením začnete v tak útlém věku, je to pro vás přirozená součást života, nemáte potřebu ji nijak definovat.“ Později vystudoval film a fotografii na univerzitě v Paříži. Vždy byl fascinován prací a filmy Roberta Franka. Nemá vysloveně oblíbené téma, spíše se snažil zachytit určitý stav své mysli a přenést určité pocity na ostatní, ale asi nejvíce se věnuje krajině a zátiší.Vždy ho potěší, když vidí fotografa, který se snaží křísit nějakou starou metodu, nebo se věnuje nějaké staronové metodě fotografování a vyvolávání. Jeho největším komerčním fotografickým úspěchem byla velká reklamní kampaň pro autobusy a metro v Paříži, ale právě v té době si také uvědomil, že již v takové práci nechce pokračovat. Napadlo ho, že kdyby začal vyučovat fotografii na některé z uměleckých škol, měl by mnohem více času a možností věnovat se své vlastní tvorbě. Nyní je učitelem fotografie na umělecké škole v holandském městě Breda.Na otázku, co si myslí o digitální vs. klasické fotografii, odpovídá: „Musíme uznat, že digitální fotografie přináší nesporné výhody a zároveň akceptovat analogovou fotografii jako „ušlechtilý“ alternativní proces, který nikdy úplně nezanikne. Například i v dnešní době jsme stále schopni vytvářet daguerrotypie…, je to jen otázka trpělivosti. Technologie tisku se samozřejmě bude stále zlepšovat. Myslím, že za několik let už neuvidíme žádný rozdíl mezi platinovým a ink-jet tiskem“.Používá různé dírkové kamery vlastní výroby a další foťáky od digitální zrcadlovky po 8×10“. Jeho nejoblíbenějším přístrojem však je 8×10 dírková kamera z hruškového dřeva.

 


Sbírka SČF

Pražský chodec Jiří Všetečka

 


Příběh fotografie XVI

Velcí humanisté II. – Elliott Erwitt, Bruce Davidson a Donald McCullin

 


Recenze – Štíty Viléma Heckela

Vyhlášení výsledků a ukázky vítězných prací.

 


Recenze – Trumpetistka

O fotografii jako o paměti vypráví F. Dostál.

 


Fotoškola – Historické fotografické procesy

Historické fotografické procesy popisuje Ing. MgA Tomáš Štanzel

 


Fotoškola – Věci prozradí dobu i čas

O tom, že Věci prozradí dobu i čas povypráví prof. L. Baran

 


Fotoškola – Proměna světla

Proměna světla – jak se světlem pracovat vysvětlí prof. L. Baran

 


Fotoškola – Hloubka ostrosti

Hloubku ostrosti a jak s ní pracovat vysvětlí Ivo Gil

 


Fotoškola – Proč desaturovat barvy

Proč desaturovat barvy a jak na to ve Photoshopu vyloží náš šéfredaktor G. Avanesian

 


Fotoškola – Dírková kamera

Dírková kamera –její princip vysvětluje prof. M. Vojtěchovský

 


Fotoškola – Fotografie na Vysoké škole hotelové

Proč se vyučuje fotografie na Vysoké škole hotelové osvětlí její pedagog MgA Jan Neubert

 


Fotoškolička

Filtry a jak si správně vybrat

 


Divoká karta

Alois Garamszegi

 


Jiří Reisner

 


Fotoklub

Představujeme Fotoklub 7,65

© 2010-2016 PhotoArt.cz. All rights reserved.