en  |  de  |  cz  |  

PhotoArt

---

The Best Photographers
Opět jsme pro vás připravili nádhernou publikaci na křídovém papíře s těmi nejlepšími fotografiemi.
Představeni budou Jindřich Štreit, Péter Korniss, Philippe Moroux, Misha Gordin, Steve McCurry, Dana Kyndrová, Iva Zímová, Carl de Keyzer, Karel Cudlín, Miloslav Stibor, Miloň Novotný, Jaroslav Kučera, Lois Greenfield, Sergej Maximišin, Mitch Dobrowner a Tomáš Svoboda.
Cena vázané reprezentativní publikace bude 345,- Kč. Doplňující texty v češtině, němčině a angličtině. Objednávky příjímáme zde.
Nyní také máte možnost objednat si společně s knihou The Best Photographers se slevou i knihu předchozí, The Best Authors.
Cena za obě pouze 500,-Kč + poštovné.

2/2007

Z obsahu čísla

 


Rozhovor – Péter Korniss

Narodil se v Kolozsváru, odkud rodina přesídlila do Budapešti. Na profesi fotografa původně ani nepomyslel. Přes jisté kádrové problémy, související s jeho studentskou účastí v protisovětské revoltě roku 1956, vystudoval práva a filozofii. Ve čtyřiadvaceti letech, více méně z nezbytnosti, začal pracovat jako fotoreportér pro ženský obrázkový týdeník Nők Lapja. Bystrý, pohotový fotograf, jenž z toku děje umí zastavit tu nejpříhodnější chvíli a vyjádřit v ní smysl sledovaného jevu, brzy pocítil, že to je málo. Chtěl fotografií vyprávět, uvažovat, svědčit. A to je přesně to, co objednávku redakce obvykle přesahuje. Neboť během krátkodobého výjezdu za reportáží se lze jen těžko dopracovat k hlubšímu poznání problému, který má prakticky každé téma. V roce 1967 se shodou okolností vrací do rodného Sedmihradska, které po druhé světové válce připadlo Rumunsku. Ve vsi Szék začíná fotografovat tamější život maďarské menšiny. Prakticky to, co z vlastního prožitku dobře zná. Deset tisíc záběrů s touto tematikou pak věnuje maďarské Akademii věd. O jeho převažující budoucí orientaci ve fotografii však je právě tím rozhodnuto. Jak již jednou řekl: Fotografuji, protože myslím! Život v té části Evropy, která byla po půl století oddělena od okolního světa tzv. „železnou oponou“, k tomu skýtal bezpočet podnětů. Péter Korniss jich dokázal nejen využít, ale navíc se jimi uměl na správném místě i v pravý čas pochlubit. Správným lidem za tou údajně neproniknutelnou bariérou.

 


Portfolio: Emmanuel Correía – Francie

Narodil se v Dijonu v roce 1971 a fotografií se začal intenzivně zabývat až ve věku třiceti let.
Fotografie naplňuje jeho potřebu kreativního sebevyjádření, ale přesto se vedle ní zabývá i malováním. Pracuje jako počítačový grafik.
Na první pohled by se mohlo zdát, že vodní či mořské krajiny jsou jeho nejoblíbenějším tématem. Ve skutečnosti však ho zajímá to, co není viditelné na první pohled. Fotografie si dovede pohrát s realitou jako se surovým, neopracovaným materiálem a v rukách tvůrce dokáže vytvořit i vedlejší význam, zobrazit i to, co není na první pohled viditelné. Právě touto schopností fotografie je fascinován.
Obdivuje mnoho fotografů naprosto různých stylů, rozhodně žádného mezi nimi však nepovažuje za svůj ideál. Také diskuse o fotografické technice, o klasické či digitální technologii nepovažuje za rozumné, rozhodující je skutečná tvorba.
Je fotografický samouk, učil se především prohlížením prací zkušenějších fotografů a vlastním experimentováním. Snaží se najít svůj vlastní, dobře rozpoznatelný fotografický styl.

 


Portfolio: Jevgenij Koževnikov – Rusko

Narodil se roku 1969 v tehdejším Sovětském svazu. Nejdříve žil na ostrově Sachalin na Dálném východě, potom se přestěhoval do Moskvy. Vystudoval obor módní návrhářství na katedře designu a technologie Moskevké státní univerzity.
Vystřídal mnoho nejrůznějších zaměstnání – pracoval jako bodyguard, jako učitel, grafik, ilustrátor…
Malování, kreslení, fotografii i grafickému umění se naučil sám. Roku 2001 začal experimentovat s jednookou zrcadlovkou a od té doby fotografuje intenzívně.
Svá díla již publikoval v různých evropských magazínech a na výstavách.
Má několik hlavních uměleckých témat. K těm nejdůležitějším patří „erotické začátky“ a hledání obrazu „ideálních partnerů“. V jeho fotografiích lze objevit i náznaky podvědomého existenciálního strachu a snahu o jeho překonání pomocí lidských citových vztahů. V poslední době se v jeho tvorbě objevuje také metafora pokory, potlačení tužeb a křehkosti harmonie v kontrastu s drsnou realitou vnějšího světa.

 


Portfolio: Miroslav Jodas – ČR

(nar. 1932), autodidakt, původně zlatník, poznal kouzlo fotografie v 18 letech a od roku 1956 jí zcela podlehl. Ještě stále fotografuje. Až na zvýšené čelo je stejně mladý – starý, křepký a nepokojný. Odborné poučení získal ve fotoklubu ČKD Stalingrad. S hlubším zaměřením na tvorbu se stal členem skupiny 12 a Fotonova, kde nacházel témata pro své cykly – Kanály 1968. Ty jsou i dnes jako objekt hmotný, ale i výtvarný, znovu objevovány. Cykly zámky a kliky (1969 – 70) „Opuštěné objekty“ otevřely i téma sociálního dokumentu s přímým zobrazením člověka. Tento zájem o tvář a osobnost vyústil do souboru civilních portrétů českých výtvarníků. Zdálo se, že bude sledovat vážnou hudbu a hudební ruch v Praze, ale svou tvůrčí parketu našel nakonec v cyklech o jazzu, kde hlavním objektem je hráč, interpret. Se svým hudebním nástrojem, nebo jen gestem ve zpěvu. V roce 1968 vydal už třetí knížku fotografických studií Jazzová inspirace. Opustil podněty všedního dne /Udeřila naše hodina 1964/ poetické variace /J. Kadlec, Den, který nebyl, 1965/ a také setkaní s vážnou hudbou. Třicet let je stálým obrazovým průvodcem našich i zahraničních jazzových interpretů.

 


Portfolio: Patrick Di Fruscia – Kanada

Narodil se v roce 1970 a vyrůstal v umělecké rodině – jeho otec pracoval jako profesionální fotograf, matka byla velmi talentovaná malířka. Právě její výchova měla na Patrickovo vnímání okolního světa rozhodující vliv. Navíc celé své dětství strávil na úžasném kanadském venkově, daleko od města. Už odmalička tak mohl vnímat krásu okolní přírody, což ovlivnilo celý jeho budoucí život. Od útlého dětství maloval, později se věnoval hudbě.
Přesto v roce 2000, když ho jeho zaměstnavatel požádal, aby se kvůli úspoře nákladů na profesionálního fotografa naučil fotografovat firemní produkty, považoval to zprvu za špatný nápad. Potom si však uvědomil, že právě fotografie může být tím pravým prostředkem jeho uměleckého vyjádření. Začal fotografovat cokoli ve svém okolí, navštívil několik krátkých kurzů, hledal vlastní styl i téma.
Už fotografoval i krajinu, ale zdaleka ještě nebyl vyhraněným autorem, když navštívil poloostrov Gaspe. Právě zde si v jediném okamžiku uvědomil, co vlastně ve fotografii hledá, a fotografování krajiny se mu stalo opravdovou vášní.
Nyní stále pracuje na zlepšení svých fotografických schopností a stále vyhledává ony magické momenty, kdy dokonalé světlo laská krajinu v její kráse.

 


Portfolio: Zoe Wiseman – USA

Zoe Wiseman nejprve dlouhodobě pracovala jako modelka pro známé módní tvůrce, jako např. Ralph Lauren, Donna Karan, St. John a další.
Poté začala pracovat i s nekomerčními uměleckými fotografy, jako např. Heft Dunas, Leonard Nimoy nebo Manuello Paganelli a zjistila, že možná více než modeling by ji samotnou bavilo fotografování – jeden přítel fotograf jí tehdy půjčil fotopřístroj a tak začala pokoušet svůj osud.
Vcelku rychle se jako fotograf prosadila – její práce již byly mnohokrát publikovány v různých knihách a časopisech. Fotografuje pouze na film a vytváří limitované série ručně zpracovaných stříbrných tisků. Zoe Wiseman rovněž provozuje internetový server s diskusními a kritickými fóry na téma fotografie Communityzoe.com, při němž se postupem času zformovala zajímavá komunita, tvořená fotografy a modelkami.
Různými svými aktivitami (nejen internetovými) se snaží kultivovat fotografický vkus a předávat inspiraci ostatním.
V současné době pracuje na vlastní fotografické knize aktů.

 


Divoká karta

Vlastmil Raška
Narozen 20.7.1960 ve Slatiňanech u Chrudimi.
V letech 1989-90 absolvoval školu výtvarné fotografie v Chrudimi.
Od roku 2000 fotografem na volné noze. Byl předsedou pardubického fotoklubu a po jeho ukončení z důvodu reorganizace krajské správy spoluzakladatelem fotoskupiny ASA. V soutěžích se, ještě jako amatér, umísťoval na prvních místech v Magazínu Fotografie, Photo-Life, FotoVideo. Patnáct let fotografuje i pro časopisy jako Muscle Fitness, Svět kulturistiky a Fitness.

 


Lubomír Maštera
Fotografuje od svého dospívání. Ve fotografii úplný samouk, přesto fotografickou techniku ovládl ve značném rozsahu. Jeho hlavním tématem je glamour a akt. Dlouho byl vojákem z povolání, nyní je novinář.

 


Příběh fotografie XIV.

VÁLEČNÁ FOTOGRAFIE

 


RECENZE – Objevy – Ateliér Oko

Ateliér Oko – Avantgardní levicově orientovaný fotoateliér který založily sestry STAŠA FLEISCHMANNOVÁ A OLGA HOUSKOVÁ (roz. Jílovské, 24. září 1919)

 


RECENZE – František Petrák

František Petrák /1903-1947/, hodinář a spolumajitel hostince Stará pošta, pozoruhodná osobnost společenského a kulturního dění v Dobřichovicích ve třicátých a čtyřicátých letech minulého století.

 


RECENZE – Pour féliciter – Fr. Dostál

Novoroční blahopřání nejen fotografové nazývají „péefky“. Zmíněná blahopřání by ani v nejmenším neměla koketovat s reklamou, nicméně originální a vtipná přání se dostávají také už do zorného úhlu sběratelů. Elektronická pošta dokáže mnohé, stejně tak i přání tištěná, jenže novoročenka zatím zůstala dílkem, originálem s původním nápadem, blízkým fotografově tvorbě.

 


RECENZE – Kuba Fotogenická

Podle cestovních kanceláří jeden z nejkrásnějších a nejzajímavějších ostrovů Karibiku.
Navštívila jsem ho s kamarády v prosinci a za šestnáct dní jsme pronajatým minibusem projeli oblast od Havany až po nejvýchodnější cíp ostrova, přímořské městečko Baracoa.
Ssebou jsem měla fotoaparát..

 


Polozapomenutá výročí – Petr Tausk

Petr Tausk (24. ledna 1927 – 3. května 1988) „Začínal jsem jako fotoamatér a nejprve jsem zkoumal, co všechno umí technika. Brzy jsem si ale uvědomil, že zvládnutí řemeslné profese je pouze prostředek a nikoliv cíl. Proto jsem si chtěl o fotografii přečíst knížku, která by svým pojetím odpovídala uměnovědným publikacím z oboru malířství, hudby apod. Ke svému překvapení jsem zjistil, že u nás nic takového neexistuje a i v zahraničí je tento pohled na fotografii dost vzácný. Nezbylo proto nic jiného, než sbírat poznatky z různých článků a katalogů a z těchto dílčích údajů si skládat ´mozaiku´. Uplatnil jsem ji později v seriálu Světová fotografie.“

 


Z historie sbírky SČF

Rostislav Košťál , Plenérový akt

 


Fotoklub

Fotoklub Černá slunečnice

 


Seznamte se – Ludvík Baran

Ludvík Baran (*1920) se věnuje fotografii více než 60 let. Techniku černobílé fotografie si osvojil v laboratořích Státního fotoměřičského ústavu v Praze 1947-1951. Barevnou fotografii technicky zvládl a rozvinul na FAMU se Šmokem a Bojanovským.

 


Fakta či fikce

Zkoušení fantazie se věnuje prof. L. Baran

 


Fotoškola

Tonalitu vysvětluje prof. Ludvík Baran

 


Stavba obrazu

Hledání výřezu vám pomůže najít Ivo Gil

 


Vizuální studie

Nový multidisciplinární obor nebo pavěda? Probírá v další části prof. M. Vojtěchovský

 


Zkratky

A přinášíme vám tahák pro klávesové zkratky ve Photoshopu

 


Fotoškolička

Vybíráme objektivy

© 2010-2016 PhotoArt.cz. All rights reserved.